Vladimír Cerha se narodil v roce 1966 v Mělníku nedaleko Prahy. Malováním se zabývá od středoškolských let. Maturoval na Střední průmyslové škole v Kolíně a posléze studoval Fakultu životního prostředí UJEP v Ústí nad Labem. Přitom jako mimořádný student navštěvoval kurzy zoologie a také kurzy kreslení a malby na pedagogické fakultě zdejší univerzity.
Své první olejomalby prodal již v 17 letech (kopie Renoirovy Gabriely a vlastní pohled na Mostar). Ve 22 letech se stěhuje do Loun, kde následně spolupracuje s Galerií za branou, pro kterou vytváří perokresby krajin a městských částí (na 600 kreseb mezi lety 1990 až 2003). Přitom se stále věnuje i své zamilované olejomalbě.
Mimo umění publikuje řadu článků a povídek a posléze i vydává u různých nakladatelů své vlastní novely a romány ( 9 publikací). Souběžně s tím také ilustruje knihy své i jiných autorů ( 8 publikací).
Mimo umění pak postupně zvětšuje svou farmu plazů, kterými se zabývá od mládí. Postupně po nabývání zkušeností s chovem celé řady ještěrů se v současnosti specializuje na chov barevných forem gekončíků E. macularius a krajt Morelia spilota a Python regius. Viz. www.morelie.mypage.cz .
Uspořádal několik výstav svých prací, např. KZMP Postoloprty (2007), KD zahrada Praha 11 (2009). Zúčastnil se řady setkání spisovatelů a umělců v Praze a v Lounech, přednášel na školách v Neratovicích, v Kostelci nad Labem a v Postoloprtech.
Jeho obrazy jsou k vidění v mnoha zemích Evropy, např. 10 obrazů v Anglii, na 30 akrylů v Chorvatsku a Černé Hoře, 5 olejomaleb v Itálii, několik obrazů v Německu, apod.
Od roku 2006 vystavuje a prodává prostřednictvím Galerie Vltavín v Praze, která má v současnosti výhradní zastoupení k prodeji více než 180 originálních autorových prací.
Tématicky je jeho hlavním zájmem pohled na ženu a akt jako takový. Ještě se sice zcela nevypořádal s vlivy svých oblíbených autorů Renoira, Modiglianiho, Gaguina a Roya, přesto však v jeho pracích vidíme zřejmou snahu a vlastní náhled i když striktně se držící realistického ztvárnění postav. Tu a tam, zejména v posledních obrazech je patrný pokus a deformaci poplatnou spíše Modiglianimu, nicméně řada prvků, barva, uvolněná kompozice a fantazijní doplňky v pozadí hlavního tématu ukazují na podvědomé hledání vlastní cesty.
Někdy je mu vyčítáno morbidní nebo lascivní ztvárnění postav. Tehdy je ovšem nejvíce zřejmé, že autor čerpá i ze svého momentálního citového rozpoložení a tyto práce jsou pak asi nejlepším, co Vladimír Cerha zatím vytvořil, např. „Novicka", „Duše", apod. Je teď jen na něm, kam až je schopen v deformaci postav zajít a kolik ze svého já je schopen do svých obrazů promítnout.
PhD Jőrg Hollden